Některé vývojové etapy mají svá specifika. Je dobré tato specifika znát a počítat s nimi. Existuje však několik varovných signálů, které by rodiče neměli přehlédnout a začali je včas řešit.

Oblast vývoje řeči:

Řeč dětí má svá specifika a občas se každému rodiči nebo učiteli stává, že svému dítěti úplně přesně nerozumí nebo mu rozumí jenom on a ostatní okolí ne. Je to sice často roztomilé, ale správné to není a zůstat to takto nemůže….

Vady ve výslovnosti vznikají mnoha způsoby – může jít o genetickou dispozici, fyziologické dispozice, ale také nevhodný řečový vzor v rodině. Z výsledků mnoha studií je také  dokázán neblahý vliv častého a dlouhého vysedávání u počítače a sledování televize, zvláště animovaných seriálů, které jsou založeny na akčnosti a rychlosti, kdy dítě nemá šanci pochytit plynulý tok řeči.

Pravda je, že často  i  přes pečlivý vliv mnoha rodičů, kteří s dětmi tráví  dost času a snaží se dítěti zprostředkovat řečový vzor pomocí čtení knížek, zpěvem a rozhovory, se u mnoha dětí objeví vada výslovnosti.

 

Kdy tedy zajít k logopedovi:

 

Koktání v kterémkoli věku: Koktání může být ve vývoji i normální etapou. Děti často dělají vývojové skoky a může nastat situace, že dítě už toho chce sdělit spoustu, ale mluvidla ještě nejsou na takové úrovni, takže se zadrhávají (tzv. fyziologická koktavost). Nicméně s každou koktavostí běžte raději k logopedovi, nic tím určitě nezkazíte, zda se jedná o fyziologický jev nebo poruchu určí jedině odborník.

3 roky: dítě stále ještě nemluví a netvoří jednoduché základní věty. Tři roky jsou hranicí pro tzv. fyziologickou nemluvnost, pokud řeč nenaskočí do tří let sama, na nic nečekejte a zajděte k logopedovi.

4,5 roku: Pokud dítě komunikuje, rozumí, tvoří delší věty, vypráví, chápe časové souvislosti, hraje si s kamarády a umí je i pojmenovat, tak dříve s vadou výslovnosti k logopedovi nechoďte, do tohoto věku se upevňuje většina hlásek samovolně, takže je zbytečné s dítětem něco složitě nacvičovat a vyvozovat. V tomto věku zajděte k logopedovi, pokud je ve výslovnosti více vad. R a Ř v tomto věku ještě neřešte, na to je opravdu čas.  Takže pouze pokud dítě mluví opravdu špatně – špatné L, D-Ď, V,F… zaměňuje T za K a další výraznější odchylky. R a Ř řešte jenom pokud dítě „ráčkuje“, pokud místo R říká L je to v tomto věku úplně normální.

5/6 let: tj. poslední rok než půjde dítě do první třídy – v tuto dobu začněte řešit R a Ř, dítě má sice teoreticky vývojový čas do 7-mi let, ale bohužel na to nepamatuje začátek povinné  školní docházky, která startuje v šesti letech a do ZŠ by dítě mělo jít s čistou výslovností. Takže pokud mu v pěti letech nenaskočilo R a v pěti šesti Ř zajděte raději k logopedovi, abyste se vyhnuli školním problémům.

 

Lateralita:

V předškolním věku se lateralita vyvíjí a děti mohou používat střídavě levou i pravou ruku a přehazovat si tužku. Pokud toto přetrvává i v době, kdy se dítěti již blíží pátý rok, je potřeba zajít k odborníkovi, který určí typ laterality – tj. pravák nebo levák, případně může být u dítěte diagnostikována tzv. ambidextrie, což je nevyhraněnost. Ambidextrie v sobě potenciálně nese riziko specifických poruch učení, proto je dobré, aby rodiče před vstupem do ZŠ toto věděli a informovali i učitelku první třídy. Při vyšetření laterality se zkoumá i dominantní oko, které je také buď pravé nebo levé. Někdy dochází k tzv. zkřížené lateralitě – jiné dominantní oko než ruka. V tomto případě je dobré zajít na oční vyšetření, aby se vyloučila případná oční vada. Zkřížená lateralita v sobě také skrývá případné riziko poruch učení a je dobré se na to připravit.

 

Oblast socializace:  

Na případné odchylky většinou upozorní rodiče učitelky v mateřské škole. To, že se některé dítě nerado zapojuje do kolektivních činností a je spíše tiché a samostatné, je jistě normální. Ovšem pokud některé dítě odmítá jakýkoli kontakt, nehraje žádné námětové hry, výrazně se straní kolektivu, nesnese okolo sebe přítomnost dalších dětí nebo také vůbec neudrží oční kontakt, tak to už je značně alarmující projev, který je nutné v každém případě vyšetřit na odborném pracovišti.

 

Regrese:

Určitá regrese je v dětském věku normální jevem, pokud následuje po nějaké změně v rodinném životě, nejčastěji po narození mladšího sourozence. Pro rodiče je to často náročné období, protože samostatnost, na kterou byli u dítěte už zvyklí, je náhle pryč a dítě se chová jako o rok mladší a vyžaduje po rodičích spoustu pozornosti a asistence. Nicméně pokud se regrese objeví bez vnějšího důvodu nebo je pozvolná a dlouhodobější a opět na ní nejčastěji upozorní učitelky mateřské školy, je také nutné zjistit její příčinu a zajít s dítětem k odborníkovi.

 

Disociální nebo agresivní chování:

Děti se poperou, bouchnou, přetahují se o hračku, občas se kousnou nebo praští nějakou hračkou přímo po hlavě. Při tomto chování je jistě nutný zásah a korekce dospělé osoby, nicméně to patří k přirozenému chování a není to nic patologického. Problematičtějším se stává takové chování, které nerespektuje vůbec žádné hranice, to jsou děti, které nemají žádné přirozené zábrany a používají vždy svojí maximální sílu i na mladší spolužáky, nedovedou vůbec domyslet důsledky svého jednání. V takovém případě hovoříme o disociáním chování, což je chování, které se výrazně liší od chování dětí dané věkové kategorie a určitého sociokulturního prostředí. Většinou na takové chování upozorňují také učitelky v mateřské škole. Tady je opravdu nutné porozumět, jestli si „jenom“ stěžují na hůře zvladatelné a vysoce aktivní dítě nebo už mluví o opravdovém problému. Někteří rodiče tyto informace odbydou slovy, že všichni jsme se přece v dětství prali, že na tom není nic zvláštního. Prát se je normální, ale škrtit spolužáka už normální není. V takovém případě raději zajděte k odborníkovi, může se jednat o projev lehké mozkové dysfunkce a silné sociální nezralosti, která dítěti může značně zkomplikovat začátky školní docházky. Nebude umět správně vyhodnotit reakce spolužáků, nebude chápat humor a ironii a bude na vše reagovat zbytečnou agresí. Rovněž navštivte odborníka, pokud dítě úmyslně usmrtí zvíře (třeba křečka nebo morče), i toto je projev silné sociální nezralosti, který může signalizovat budoucí větší obtíže.

Doporučí-li Vám návštěvu odborného pracoviště učitelé Vašeho dítěte, berte jejich doporučení vážně a raději se objednejte. Lepší jít zbytečně na vyšetření než podcenit závažné příznaky, které se budou pak v pozdějším věku stále hůře odstraňovat. Kontakty ne pedagogicko-psychologické poradny Vám sdělí mateřská škola nebo praktický lékař. Jsou k dispozici samozřejmě i na internetu.

Autor článku: Zuzana Svobodová

Zdroj: www.jdemedoskoly.cz 

Použitá literatura:

Leskovjanská G.: Poruchy chování u dětí předškolního věku, Informatorium č.4/2010

Bartošová, B. a kol: Řečová výchova a poruchy komunikačního procesu, Služba škole MB, 2011

Zelinková, O.: Poruchy učení, Praha, Portál, 1994

Bednářová, J.; Šmardová, V.: Rozvoj grafomotoriky, Brno, Computer Press, 2006